CO JEDNOU DÁNO...

Stane se časem, že zchud’ štědrý dárce

a s prázdnou rukou stojí, v srdci rmut.

Stane se časem, že se oku starce

dar jeho mládí jeví jako blud.

Tu počínají v nitru spor a hádky

a dívaje se na nevděčný svět

zklamaný šeptá: Co jsem dal, chci zpátky!

– Co jednou dáno, nebéře se zpět!

Čas býval zlý, však prošli jsme jím přeci.

Čas ještě zlý – a projdem’ také snad.

Leč kdo dal síly malé velké věci,

želeti nesmí, nesmí litovat.

A vše-li pryč, dny mládí, jeho síla

a povadnul-li dávno jarní květ,

ze všeho tobě věta hrdá zbyla:

– Co jednou dáno, nebéře se zpět.

Ó, mladosti! Čas přijde! Ty ho vítej.

A neváhej svůj odevzdati dar.

A dáš-li, za dluh dar svůj nepočítej,

obětovaných nelituj svých jar.

Jdi velikými chvílemi a roky

v svém oku žár a v srdci mladém vzlet.

Čin není půjčka daná na úroky.

– Co jednou dáno, nebéře se zpět.