Co jest pan starý.

Uměn netřeba zvát, když sládka je chváliti třeba.

Sládek uměním svým jak sobě, i prospěje všechněm.

Bez něho na světě by tu smutných a ztrápených bylo;

v společnost přivodí lid, kdež chutně se radují všickni.

Chválu vzdávejte sládkům jako hodným,

kteříž obecnou radost snažnou prací

lidem působí, strasti lidské chutným

zalejí pívem.

Sedlák upocený se tu za pluhem klopotně vláčí,

ječmenu zem aby úrodnou měl a ji připravil dobře.

Ječmen vyroste a úrodu dá; i přijme ho sládek:

z moku ho do humna dá, pak válí a na lisce praží.

Sládek dobrý je muž, když zdárný ječmen

velkou připraví prací, aby z něho

hrubých na místě krup slad v brzkém čase

usušil křehký.

Ze sladu křehkého nám, když drobně ho semele mlynář,

všecko i za lubem dá a co poctivý sládkovi vrátí.

Sládek uměním svým rád dobré navaří pívo,

zvařené ochmelí, pak ho i nakvasí, do sudu spílá.

Ječmen boží je dar; však kdo ten boží

dárek k prospěchu lidem strojit umí,

velkou zásluhu má: moc boží stejnou

zvěstuje zjevně.

Již se tu pne, již kyne a v krásný se zavalí záběl;

vyhnanou chmelinku hned náš bedlivý odleje sládek;

třetího doleje dne, pak do krčem vystaví pívo.

Bečvář opatře sud, jej pečlivým provodí krokem.

Písně vesele pějte! Dobré pívo

sládek uvařil náš; i statný bečvář

věrně o to se snažil, aby dobré

na doby bylo.

Na cestě jest; však třesením troudí a pění se špuntem;

není-li zaražen dost, svou mocí ho vyfoukne dolu.

Již ho skládají; již ho i do sklepu přestudeného,

aby se ustálo, vší sázejí opatrností.

Buďmež veselí, bratří! – dobré pívo

jest tu složeno; až se v krátkém čase

drobet vyleží, k němu na pout s chutí

půjdeme všickni.

Krčmář vystavil chvoj a zvučnou objednal hudbu;

hosté se scházeli; však jim na místě dobrého píva

takovou směsici dal, že se sládek ve vodě topil.

Přestalo připíjení a každý se s nechutí tratil.

Plačte, přemilí bratří! – pívo dobré,

kteréž uvařil sládek, bylo rukou

svatokrádežní zlehčeno tak, že ho

nemohli píti!!

Ječmene zvařeného se tu duch hned sládkovi zjevil,

touže příhody své, jak zradně ho utopil krčmář.

Procitl sládek a dal krčmáře si obeslat rychle,

řka jemu: Pro skutek ten jen mláto a patoky mívej.

Chvalme správného sládka, čest že hájí

svou a poctivost sladu! – Kdyby každý

na to pomyslil, oč by všudy píva

dobrého bylo.

Častěji příroda nám tak vyborné udělí věci,

nás že by oblažily; ale člověka ošemetného

zisk je tu pohromí tak, že zhořčí sladkosti jejich.

Sládek poctivost svou krčmářovi nasadí – k zisku.

Kdo nám urodil ječmen, toho ctěme;

kdo pak z ječmene dobré vaří pívo,

toho hleďme si vážit. Tam, kde dobré,

putujme s chutí.