Co jest ten život?..

Co jest ten život? Pouhý klam a žal...

Jak zřídka usměje se na nás nebe!

Bláh, komu Pán Bůh jednu duši dal!..

Já nemám v světě nikoho, jen Tebe,

a Ty se hněváš?

Ó nečiň tak a přítulnou zas buď,

pojď, vylíbej mi těžké chmury s čela,

mně žalem chce se rozskočiti hruď,

hůř než by dýkou vraha krvácela,

a Ty se hněváš?

Jdou strasti za námi jak spousty mlh

a brázdí líce nám a srdce kruší,

i mně jich přívalem zrak náhle zvlh’,

jen anděl jako Ty je sdílně suší,

a Ty se hněváš?

Jak dlouho pro mne kvésti bude svět?

Jar skrovných několik, snad jedno jen!

V těch myšlenkách vždy léčil mne Tvůj ret,

jak Vesna léčí bleskem sťatý kmen,

a Ty se hněváš?

Buď smír, ó spěš! Jak káně letí čas;

v té chvíli zlé vždy stárnu o sto roků,

pojď, Vesno má, dej zář mi spod svých řas,

šíj obejmi, já Tebe kolem boků –

rci, proč se hněváš?

Co beze mne zde byla bys? Ó mluv!

Květ u cesty, naň prachu tíž se klade;

buď šťastna tedy zbytek těch mých dnův,

vždyť kde jen jsem, Tě v duši nosím všade,

a Ty se hněváš?

Což bude někdo snad tak rád Tě mít,

až budu zapomenut v hrobě tlít?

Ba nikdo, věř, jen ten, kdo v duše tísni

vše polibkem Ti vyjevil a písní –

a Ty se hněváš?