CO JEST ŽIVOT.

Co život jest, se, dítě, ptáš? –

Ó nezvíš, dokud nepoznáš!

To nemůž nikdo povědět,

co značí řada dlouhých let,

z nichž každý tobě slíbil ráj –

a bouří hnal tě v světa kraj.

Až přijde tobě, dítě, den,

kdy v hloubí duše unaven

v komůrce svojí za šera

tichého dočkáš se večera, –

až usedna si v dumání

nakloníš hlavu do dlaní,

a všechnu slasť a všechen žal,

jež lety v ňadru’s pochoval,

tu v krátké prosníš chvíli;

a probudíš se – v oku pláč,

a upomínkou znaven, bled,

poznáš, jak doba pílí;

a ty se ptej: „že nač a zač –“

a vyndej z těla srdce hned,

i pros, by vrátil čas, co vzal, –

on s tebou letí kvapem v dál

v beznaděj, v nevrácení – –

pak, hochu, po dni takovém,

po také chvíli snění

zvíš, proč tě hostí černá zem,

a co je život na ní.

Vše zvíš – a necháš ptaní...