Co jim tam schází.

Když byl mne všude provedl

mnich zbožný po klášteře,

pak chutě s ním jsem zasedl

ke stolu u večeře.

I dím: „Je to tu krásné vše,

i milo jest tu býti,

ba věru, že musíte zde

jak v ráji zrovna žíti.“

Leč zbožný otec zavrtí

netrpělivě hlavou:

„„Nezmůžeme se do smrti

zde na blaženost pravou.

Dva scházej' k tomu důvody,

to nahlédne i slepý:

za prvé vyšší důchody

a potom – hlubší sklepy.““