Co jsem četl.

K podzimu kdys v prostřed polí

napadlo mne přemítati:

Hleď, zde keř je téměř holý,

a den kvapem již se krátí. –

Tam, kde mrak se k zemi chýlí,

stálo prve slunce v pláni,

zde ten květ byl včera bílý,

a dnes barva k nepoznání...

A tak vše se věčně střídá,

chvíli jest a zítra není.

Sláva dnes a pak je bída,

a s ní také zapomnění...

A to cítí každý z lidí,

změna jen že změnu stíhá,

vše co přijde, napřed vidí,

neb ten svět je jako kniha...

Nade vším jen mrak se zdvihá,

na stálost však jsme zde chudí,

a ten svět, jak černá kniha. –

Tu se ozval hlas mi v hrudi:

Kniha ta jest otevřena

a list každý nadpis nese,

čti, kde stojí psáno: Žena.

A já četl: Milujte se!