Co jsem si zapěl před svítáním.

Holoubku můj milý,

před oknem jsi těkal,

marně křídlem bil však,

marně na mne čekal.

Rád jsem zrní sypal,

rád bych znovu skytal,

s perutí tvou rád bych

volnost, slunce vítal.

Za okénkem žalář –

na lože mne dali –

měsíce mne celé

na něm ponechali.

Jizba moje žalář,

trní ve skráň stlali –

nemocí a mukou

v okovy mě spjali!

Na růvek můj zaleť,

zašum perutěmi,

jediný, jenž zastesk

mezi druhy všemi.

Marně před okénkem,

marně dneska těkáš,

jak já slunce spásné,

marně dlaň ty čekáš.

Hladovým dlaň, srdce

mé vždy otevřeny –

z jitra všem již budou

pro vždy uzavřeny!