Co jsem spatřil, nepovím!

Co jsem spatřil, nepovím!

Stál jsem večer na smrknutí

Za potokem v mlejnském prutí,

Přišla tam za chvílku Béna,

Uděšená, uřícená,

Sedla mezy rokytím – –

Co jsem spatřil, nepovím.

Co jsem spatřil, nepovím!

Okamžení to trvalo,

Slunečko již zapadalo,

Přiběh za ní náš Honzýček,

Sed sy u ní na drníček,

Mysle, že ho nevidím – –

Co jsem spatřil, nepovím!

Co jsem spatřil, nepovím!

Vzal Benýnku za ručičku,

Prosyl snažně o hubičku,

Dostal jednu, chtěl jich více,

Zarděly se Bénce líce –

Dostalli jich víc, nevím.

Co jsem spatřil, nepovím!