Co jste mi to povídaly,

Co jste mi to povídaly,

moje modré oči,

tichým smutkem, tichou prosbou?

Hvězdy vaše náhle vzplály

výčitkou a hrozbou...

Tolik stesku z dávné doby

tkvělo vašem na dně...

V zamlženém, dálném kraji

uzřely jste kdesi hroby,

z mlh jak vyvstávají...

A tu jste se rozplakaly,

moje modré oči,

tichým steskem, tichou touhou –

celý život byste daly

pro vidinu pouhou!