Co lidstvo snilo kdy, co myslil bůh

Co lidstvo snilo kdy, co myslil bůh

Evičku tvoře,

čím bouře ječí, co v hvězdiček ruch

dívá se z moře,

co pělo v křoví se slastných kdy tuch,

co dumá les, co mu sípá

divoce Bur,

čím lká kůr,

čím lev zve lvici, čím včelku lípa,

co šepce máť k prsu děcku,

co když ho škrtí,

modlitbu bídných všecku,

jež stoupá převysoko,

a marně nebesa drtí:

to vše dí, drahá, Tvé oko.