Co má bába povídala.

Má bába – budiž lehounká jí země,

sbor andělíčků ať jí v nebi zpívá

a hraje, jak si přála, dokud živa

když moje vlásky hladívala jemně –

o lese vyprávěla přetajemně,

kde podivná moc neznámá se skrývá,

jak vejdeš v jeho šero, jež se stmívá,

kdos políček ti dá, až zní to temně.

Má dobrá bábo, často na tvou báji

teď vzpomínám, až přecházejí oči,

co bloudím v české poesie háji.

Neb kdokoli tam s novou knihou vkročí,

ne jedna rána, leč ze všech stran řítí

se na něho ran jako krupobití!