CO MOHL NAJÍTI POUTNÍK.

Za rána poutník přišel do kraje

cos neznámého v dálce hledaje...

Tragiku žití cítil, jeho hlad...

A přál si nacházet a rozdávat...

Hořely louky květy prostými

a hory, hory čněly za nimi...

Vše podmanit, vše přerodit v tom dnu,

několik jisker dát jen ze svých snů...

Míjely louky... Moří nespatřil...

Dech lesů vyvál, den se rozšeřil...

A v posléz bylo vše, nač vzpomínal:

několik srdcí našel a své dal...