Co moře poví.

Užasneš, až po prvé uvidíš moře.

Krotce se k tobě připlazí,

měkce se dotkne tvé dlaně,

slanou prškou skropí tvé skráně,

bouří se ti přižene vstříc,

nohy ti rozmarně podrazí,

vlnami zlíbá tělo i líc.

Až usedneš na jeho břehu –

dá tvým snům průzračnou něhu

svých tajů a svého nekonečna.

Zůstaň tam! Až se vrátíš pak

z nedozírné krásy té věčna –

vším, co pojal, zahoří zrak –

a poznáš pak, pochopíš snadně

osudů našich tajemný vztah –

i to, co v mé duši se tají

hluboko na dně.