CO NA TOM!

Co na tom, líp že jiní pěli,

že ryli písně v tvrdý kov,

že vzácné zrní jejich slov

si v srdce zasil národ celý.

A ty jen, snílek osamělý,

jenž nad vše rád měl teplý krov,

žes bublin pár jen pustil z celi,

jež vykroužil si ze svých strof.

I tyto lehké bubliny,

ty děti krátké vteřiny,

jsou krásné přec a krásný sen,

když jak se nese jejich let,

se zablýsk’ v nich tvůj celý svět,

hrou poesie ozlacen!