CO NÁM ZBULO...

Mnoho ač v časech zlých

pominulo,

něco nám po otcích

přece zbulo.

Zbula nám písnička

v našich chatách,

co hned od malička

jde nám v patách,

co se v ní ozývá,

Ó, řeč jiná:

rodná ha pravdivá

bulačina.

Zbuly nám šerkový,

pevný šaty,

stejně jak dědovi

nám jsou svatý,

v nich sme se zrodili,

v nich se rvali,

cti si v nich dobyli,

zachovali.

Zbula nám na konec

jedna zlatá

po otcích vzácná věc:

víra svatá,

předkům co svítila

bez ustání,

v trudech je sílila,

ve zoufání.

Psohlavcí tož sme, hoj!

Tvrdohlaví,

zbula nám víra, kroj,

jazyk zdravý,

to ni meč s bodáky

nerozdrtí,

na do smrti.