Co naše jest.

Co naše je? – Ta krůpěj krve vřelá,

jež srdcem hne a k mozku divě tryská,

jíž ob čas v očích na bouři nám blýská,

jak Evropa když před námi se chvěla.

Co naše je? – Ta píseň osiřelá,

jež českým krajem kvílí, jásá, stýská,

jež kouzlí ráj v chatrče okna nízká

a k úctě nutí hrdá, tuhá čela.

Co naše je? – Ta slza v obličeji,

když vzpomínáme mrtvých dědů chabě,

čím tito byli v lidstva epopeji.

To naše bohatství – vše trud a nouze –

snad sotva stačí na pohádku bábě,

však může spasit nás – jen chtějme pouze!