CO NAŠE ŠTĚSTÍ...

Co naše štěstí... Jabloňový květ,

jenž sotva rozvit, ihned zase vadne,

až sežloutlý a suchý naposled,

jak vítr táhne, zvolna k zemi padne.

Co naše štěstí... Slunce v jeseni,

jež na obzoru dálném rudě skví se,

však než se chvíle s chvílí zamění,

již v neprostupné mraky zahalí se...

Co naše štěstí... V městě první sníh,

jenž napadá tak tiše přes noc na zem,

však z rána první chodci v ulicích

jej pošlapou a v bláto změní rázem.

Co naše štěstí... Píseň slavíka,

jenž v šerém keři jasmínu se skrývá:

jej vyrušíš – a v dál ti uniká,

a písně té – již nikdy nedozpívá...