Co nezaviní jeden chmurný den!

Co nezaviní jeden chmurný den!

Vzduch čistý je, však zbylo tolik par,

že obloha je plna bílých čar,

a slunce, které s ránem vyšlo ven,

mdlé paprsky jen, bledé jako len

po moři rozlévá. Kde zůstal žár

a plný lesk, jenž svítí kouzlem jar,

že zima mizí jako klam a sen,

kde zůstal syté modři temný klín?

Jen strpení! To všecko přijde zas;

když srdce bolestmi se rozchvěje,

žal největší se brzy rozvěje,

však déle zbude smutku lehký stín,

a plné jasno dá teprve čas.