CO NEZKOJENO...
By Antonín Sova
Jen velká láska, nikdy nezkojená
a žhavá vede k inspiraci díla...
Měšťácká, filigránská, smutná žena
jen pro naši se bídu narodila...
Smyslné bouře, citů rozjiskření
i těžké dramy v duších našich hrály...
Nejsilněj’ vzruší ta, jež pro nás není
a kterou spatřivše jsme nepoznali...
A běda poznat ji – a líbat běda,
a běda pátrat po kouzlu, jež jalo...
Co nezkojeno, velká křídla hledá
a plamen věčný, by v něm umíralo...