CO NEZKOJENO...

By Antonín Sova

Jen velká láska, nikdy nezkojená

a žhavá vede k inspiraci díla...

Měšťácká, filigránská, smutná žena

jen pro naši se bídu narodila...

Smyslné bouře, citů rozjiskření

i těžké dramy v duších našich hrály...

Nejsilněj’ vzruší ta, jež pro nás není

a kterou spatřivše jsme nepoznali...

A běda poznat ji – a líbat běda,

a běda pátrat po kouzlu, jež jalo...

Co nezkojeno, velká křídla hledá

a plamen věčný, by v něm umíralo...