Co o Voltairu Fouquè jistí, víra...

Co o Voltairu Fouquè jistí, víra

zda, Disa křtí jej jménem kdy. Zda čirá

bezpeč to, jistota, nechť v lásky zmírá

k volnosti vznětu. Králem černých voje

zda, dědičným či nepřítelem z skoje

lidskosti... Kde leč rozžhnutí vzal svoje?!

Či v něhy rozplání či žluči, Christa ssýlá,

Atillu, Napoleona, Voltaira s výše

kdy Elysium. Těm, jimž slán víc, spíše,

vždy břevnem v zor je, zášť jich jej ostýlá.

Však ot chimerský sieclu a díla,

co sok mní, quadratury kruhu tiše

taj stih že, odhalil, jej v dlaň svřel v liše,

jist zbuda v moudrost, jež se nepřežila.

Oválným universum zdá se maní,

leč legitimnosti má boky, zdání

co liberálnosti mní křivek plání

kol za hran, linií léno zrádné v klání.