Co písní vyhraje vítr na podzimních stromech!

Co písní vyhraje vítr na podzimních stromech!

Jdu a jdu...

V protějších lomech

krvavé žilky prosvitají,

obnažené srdce země

v nich se tají.

Jdu a jdu...

a se mnou a ve mně

srdce bije,

mé vlastní i té země,

která vlhká, rozplakaná

pod kročeji mými uhýbá.

Kolem zlata kořist rozestlána,

větev na cestu se nahýbá,

oblak mlhy visí

nad předměstím,

v samoty pach syrový se mísí

kruté tesknoty.

Rudé jeřabiny visí nad ploty

jako útržku cár nad návěstím,

jak krev předtuchy nad krátkým štěstím.

Jdu a jdu...

Smutek se mi z duše neztrácí,

nad zánikem listí krvácí

jako srdce před rozchodem.

V obloze terč slunce vzplál

krvavě rudým bodem,

a do snů svál

vítr hrst podzimního listí.

Jdu a jdu...

A nade mnou

je mlha s tmou

a vítr v stromech svistí.