Co platno jest, by sepsán byl svět celý,

Co platno jest, by sepsán byl svět celý,

když ostré trny, z nichž se trýzeň splítá,

a hroty strastí nikdo nespočítá,

když bolesti od lidí neoddělí!

Vždyť není srdce, jež by minout měly,

a trpí od nich hlava roztržitá

i hlava hrdá, vlastní slávou spitá,

již také plesem odříkání zněly.

A tak jsou věrny, neodlučny, tuhy,

že těsným stínem nezbytného sluhy,

jenž nedopustí, bychom byli sami,

jdou za svým pánem, byť se chtěl i skrýti

a v krátké chvíli blaha volně žíti;

i do Betlema braly by se s námi.