CO PSAL JSEM VÁM –

Co psal jsem Vám – co ty mé listy byly?

To v podzimu tak padá lupení

se stromu, který stárne, a jen chvíli

sní o máji a slavném vzkříšení.

A jdete kolem... a pak vyhnete se...

Ty listy zvadlé jsou Vám na obtíž...

Ó, dítě, jděte, kam Vás mládí nese!

Můj strom je skácen – cesta prázdna již.

Já vím, je pozdě. Jdete jarem, jarem –

a já jdu mlhou jeseně v svůj cíl.

Jen jednu hořkost cítím nad tím zmarem:

já nevím, čím jsem Vám kdy ublížil.

V mé duši vždycky budete tak žít:

tak divně krásná, neznámá a tmavá...

A musí-li se cesty rozdělit,

Vás volat zpátky, nemám, nemám práva.

A nemohu se ani za Vás bít:

svět viděl by v tom – všední prohřešení.

Kdo dovede z těch davů pochopit,

čím byla jste mi v pusté vřavě denní!...

Mé světlo hasne... Oči přivírám –

v tmu Vašich očí hoří paprsk žárný:

když ve snu jenom svítíte mým tmám,

ten krásný sen – ten nebyl přece marný.