CO SE STALO, KDYŽ LEO XIII. PŘIŠEL DO NEBE.

Za hlaholu trub, v kadidla dýmu

used Leo na trůn pod baldachýn,

stiskl ruku tlusťoučkému Piu,

(jenž mu v levo na svém trůnu seděl)

a přijímal rajské deputace.

Přišli světice a všichni svatí,

které kdys za svého panování

z blahoslavených vznes k hodnosti té,

klonili se, díky vzdávali mu

za své nečekané povýšení.

Po nich přistoup jeden bledý člověk,

v prostředku noh bosých ještě jizvy,

na dlaních ran stopy zacelených,

plaše přistoup omámen tou slávou:

„Svatosti, i mně rač dovoliti...

Z Nazareta já jsem...“ zajíkl se.

Změřila jej očka papežova,

„Eh –“ řek’ jenom jaksi táhle nosem,

že však člověk onen bydlil v nebi,

sutanu si povytáhl trošku,

mechanicky, jak si na světě zvyk,

nastrčil mu střevíc k políbení.