Co si vlny povídaly.

Povídaly v běhu chvatném

zamodralé, světlé vlny,

že jen sen můj každý tvojí

drahé, sladké duše plný.

A že toužím, kudy chodím,

po dotknutí tvojí ruky,

po tvých očí nebes jasu,

po zpovědi, plné muky.

Zelené ty břehy svěží,

plny svlačce, máty, šípků

skolébají duši tvoji

do záře a do polibků.

Mušky drobné, modrá šídla,

zlaté včely, motýl bílý, –

a ty vlny s věčnou písní, –

jdi, můj milý, jdi, můj milý!

Co ty vlny povídají,

uslyšíš tam ve předtuše,

a já, až tvé čelo slíbám,

vyvolám to z tvojí duše!