Co slyším doma.

Padá sníh a mlha šedá,

pták sed’ žlabu na pokraji,

piští zimou. U souseda

malou rakev zatloukají.

Z ulice sem ruch zní pilný,

šum a hukot velkých davů,

z dola hrčí stroje dílny

jako voda podle splavu.

Nahoře si děvče zpívá

od úsvitu do večera,

hluboká i skotačivá

střídá se tu píseň sterá.

A ta píseň a ty rány,

pískot ptáka, hukot stroje

padá ke mně, zadumaný

jenž se tratím ve sny svoje.

Padá ke mně smutná, sladká,

ze všeho se píseň slije

jako fragment, passage krátká

z nekonečné symfonie.