Co šumí listí...

Co šumí listí, nad hlavou Tvojí

jež se Ti v svěží diadém pojí?

slyším je tiše chvět se a třásť,

srdce že jímá touha a slast’.

„O Paní,“ zní to, „útěchy zdroji,

v jeseni žití i v jeho znoji,

kdy v oko slza, do duše strasť

temné své stíny počíná klásť,

smiluj se, vztáhni milostnou ruku

nad lidem bědným, utiš jich muku,

slze jim setři s tváře a řas;

a buď jim v temnu červánkem jitra,

buď září, jež jim napadne v nitra,

paprsk-li víry v duši jim zhas.“