Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?

Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?

Což nebylo ještě všechno vyzpíváno,

i to, co jásalo, i to, co bolí?

Jaké ještě noci touhy nadoblačné

rozepnou se k nebi, jaké ráno

nakloní se nad mé srdce lačné?

Budu hledat, budu zvedat nalezené,

zmrtvýchvstání slavit, nebo se ho zříkat

pro to věčně mrtvé, cenné?

Budu smíchem zalykat se, nebo vzlykat,

křísit pravdy živou vodou,

okovy si spletu,

nebo skončím v letu

za svobodou?

Nebo píseň moje, která jako pramen

ještě ve mně chví se,

nezvlažena novým proudem, odmlčí se?

Co pak – až svět neskutečný

krásných snů mých propadne se?

Potom přijde spánek věčný.