CO TESKNÍŠ.

CO teskníš, vše tvé dílo že jde v nic?

když hasne den a ohlédneš se zpět,

že tvoje rádlo nenechalo sled

na roli žití; družný ohlas vstříc

že nezazněl ti, jedna vlídná líc

přátelsky k tobě nesklonila hled

a slova vděku nezašeptal ret

za bojů tvých a žertev na tisíc. –

Ó mýlíš se! – Snad do života skal

jsi bušil silnou rukou, tobě v tvář

zpět lítal prach a tvrdý štěrk a kal; –

leč družný dělník stál kdes opodál;

ty’s mezi dílem řekl mu: „Bůh zdař!“

Všech příštích dnů ten pozdrav byl mu zář.