CO TO DNES TÁHLO V LESA KORUNÁCH?

Co to dnes táhlo v lesa korunách,

když nám tak tiše bylo v duši?

U nás již dávno, dávno po boji,

srdce mír nic nám neporuší...

Vichr snad naší smutné přešlosti

upíří peruť rozpjal k letu,

vyhledat chtěje naše zákoutí,

kde planou svíce našich vznětů?

Uhasit chtěl je zlobným vanutím,

proniknout duše mrazným dechem,

zděšené naše schvátit bytosti,

od sebe rozvanout je spěchem?...

Byl-li to on, pak jeho zlobný let

bez škody naši minul duši –

srdce mír nic nám neporuší...