Co trvá.

Zda v šumu lesa ptáci pějí,

či dálných zvonů je to hlas?

Dlím v dávných upomínek reji

a poslouchám: Co je to as?

To nehlaholí v lese ptáci,

to nezní zpěvný věže kov,

to z hrobu matčina se vrací

v mou duši hrstka vroucích slov.

Ta v těchu zněla mi i v důtku,

když myslí u výš jsem se nes’:

„Jen bílá peruť dobrých skutků

nás doprovází do nebes.

Vše ostatní se jenom plazí

jak prachem červík bez křídel;

co v otevřené nebe vchází,

jde ze srdcí, ne z klenby čel.”