Co tvoří člověka? – Děj, běh jen dráhy

Co tvoří člověka? – Děj, běh jen dráhy

životní jeho, epopeje vlahý

rys v celku, microhistorie ctná

vnov jednotlivce, individua, občana.

Člověka nesměrnosti kdy tož z harmonie

netvoří Uranie léno, historie,

co jiného? V tom těžiště, bod foca

i váha holá: zásluha ať oka

pupilla její, žas ať hrází, soka

ať nemá její žeň, výkonnost. Víry

nejčistší, nejlepší muž též je z míry

a přesvědčení coloss, náboženství

čirého model, typ v vzor vyvolenství

ať, exemple. Či velkých doklad vzorů

či cíle velké musí bez odporu

mít v hledu člověk, má-li výš růst zpříma,

gigantské proporce ať v Psyché jímá

i norem ideu hruď, ducha, vznět.

Zří k idólu, neb magnet mohutnosti

pozbývá síly, cvikem-li zhrd’ v střet.

Leč nedá inoculovat se humannosti

štěp, musíš sám v proud na galeru, v mnohý

trud, v společnost vejíti v sobě s bohy,

ji sepnout v užší kruh a řetěz tužší.

Však pravou výtečnost ryk nepřehluší,

ni convence vzruch, mumraj, stran shon v stohy,

nájezdů toulů v věcné bojovnosti.

Číhej na halcyonský den, čkej v cnosti!

Ač Evesprid břeh, alby namáhavě

lze stihnout špic jen, přec kdy staneš v slávě

ve výši její, nebezpečné mnění

nad dvakrát liché vůle sestoupení

a touhy nepravé jest. Níž závist víří,

jak eurus duje. Zbuď výš proto, navě

jsi vzdálen, vetchosti a skorých vření.

Leč jasno, s vším trofej, laur vděku smíří,

zřím v úsměv klidný vždy tvůj portrait v snění.