CO VÍCE?!

Co více ještě možno chtíti,

jest život pouta kruhem

a každý den víc touhu nítí

jen po životě druhém.

A nic jí tady nedostačí;

jak dutě zní hlas světa!

ples každý podobá se pláči

a zrak jen k nebi vzlétá.

Sen marný, zdá se, všecky snahy,

shon bohatství a zlata;

ať rozkoš kývá, pohled vlahý,

jak chladně krok dál chvátá!

A vítáš, když se večer chýlí

a slunce s hor už sklouzlo;

jak oddech tehdy je to milý,

stín noci, jaké kouzlo!

A staneš, v srdci divnou něhu,

kde na tebe hrob zírá,

tvá loď, s níž odrazíš teď s břehu –

žalář se otevírá!