CO VÍTR KVÍLÍ.

Co vítr kvílí města ulicemi,

co zpívá, hýká, s čím se rve a šílí,

já dobře chápu... Mluví kdos v tom s všemi,

co vítr kvílí.

Bůh mluvit může, kde je člověk němý...

Svou láskou Bůh se sotva k němu schýlí,

spíš vichrem, který soptí alejemi.

Dí: Co je hmota, vrátiti hleď zemi!

Duch buď jak já, jenž valným kosmem pílí,

v sled na oknech zhyň s deště ručejemi,

co vítr kvílí...