Co zde neumírá...

Čas ulétá – a všecko za ním hyne,

po jaru svadlém pučí květy jiné,

a na sny prchlé vzpomínka jen kyne.

A přec i nám ta hrobka minulosti

dost někdy růží ve svém žalu hostí

a pro zvuk písní krásy je tam dosti!

Čas ulétá – a všecko za ním stárne,

led hromadí se na vulkány žárné,

a vráska ničí vnady lepotvárné.

A přec i časem nad propastmi stáří

mladosti stopa zlatým leskem září,

a úsměv hrá i na kmetově tváři!

Však jedno je, co nezahyne s časem,

co neustárne s našich bojů kvasem

a pláti bude na věky svým jasem.

To najde Bůh, když v lidská srdce zírá,

i tam, kde shasla naděje a víra:

to je zde láska, která neumírá!