Co život dal.

Své dary různé různě život – vládce –

nám v cestu světem chladnou rukou seje:

tu trní, hloží, na němž krok se chvěje,

a onde růže, co tak dýší sladce.

Co Tobě vzrostlo? Čarné lásky květy!

Jich kouzlo duši tolik blaha tvoří,

co jasných hvězd na dálném nebi boří –

snad planou láskou i ty zářné světy.

Ó, dýchej jen tu opojnou jich vůni

a líbej je, ty lásky květy smavé,

je v srdci kryj, ať časů proudy dravé

je neurvou a nezničí v své tůni.

Věz, třeba lstivé zloby trny zrádné

Tvých kroků rudou krví zbarví stopy,

jak duše Tvá se v lásky květy stopí,

vše strasti zblednou – jako hvězdy za dne.

Věz, třeba s očí slzy žalem vzňaté

Ti skanou v duši, ohněm nitro pálí,

v těch květů žáru zmizí Tvoje žaly

jak perly rosné v slunce záři zlaté.

Ó kryj je v srdci, lásky květy čarné,

a dýchej jen tu opojnou jich vůni,

je chraň si, chraň! Ve světa bezdné tůni

jich vzkříšení, ó věz, by bylo marné.

A bez nich život? Temnou nocí vezdy,

jež marně hledá v chmurách – svoje hvězdy.