Co zmůže slza.

Že chtěl pošlapati práva lidu,

prchnouť musil za nočního klidu,

Koriolán před hrozící smrtí.

Vzbouřil Volsky. Mocí jejích zdrtí

rodný Řím svůj, pod nímž s vojskem stojí.

Prosby Římanův ho neodzbrojí,

zatvrdloť mu srdce jako skála.

Matka s ním si promluviti přála.

Neprosila řečí úpěnlivou,

ale oka velkou slzou tklivou,

slovem, které vyznívalo sladce:

Koriolán odpověděl matce:

„Ustoupím a umru! Řím ať žije

za tvou slzu, matko Veturie!“