Columba mea in foraminibus petrae, ostende mihi faciem tuam.

Hle, přes oblohu letí dravec sup

a po kořisti slídí kolem dbale...

„Skryj, holoubku, ó skryj se před ním v skále,

sic spárům jeho dostaneš se v lup!“

Tak volal na mne Ježíš z daleka.

Já poslechl a skryl se v jeho rány.

On řek’: „Zde dobře budeš uschovaný,

tvá duše ďábla nechť se neleká.“

Hle, jak ten dravec kol té skrýše krouží

a duši ven z ní vylákati touží,

však marně – Ježíš sám jí schránou je.

Jak pronásledovaný holub plaše

svůj úkryt nechť vždy duše hledá naše

v tom Srdci, jež nás vřele miluje.