CONFITEOR

Nechť krásou ukončenou se řecký básník zpíjí –

miluju Nekonečnost, a její harmonii...

Od moře větrové mi přišli volat dalní

o všeho Věčného rozkoši musikalní,

o lásce, o ženě, o velké uměně,

o touze duše mé – co věčné proměně –

a vím a vím a vím: Co krásné je a žije,

to musí nekonečné mít kouzlo symetrie –

to věčně cirkuluje a nekonečnem stůně,

a nekonečnem nyje, a hudba je a vůně,

a jenom rovnoběžek že existuje krása,

protože nekonečnem si letí, sní a jásá –

leč čtverec, těleso, linie uzavřená,

toť krásná květina při stvolu ulomená,

bez žití, mízení,

Přírody umění.

A proto vím a vím, co krásné je a žije,

to nesmí konce mít, to věčně cirkuluje –

nechť krásou uzavřenou se řecký básník spíjí –

miluji Nekonečnost, a její harmonii!