CONRAD ANSORGE.

Já na klavíru slyším Tebe hrát,

to adagio tklivé Beethovena,

„Buď s Bohem“, melodii teskně lkát,

a vzpomínat si předrahého jména.

Svit slunce oknem na Tvou hlavu pad',

Tvůj snivý profil obkreslila stěna,

a vůně bezů táhla ze zahrad,

z té verandy, jež byla otevřená.

A višně kvetly, ořech trpce dýchal,

stín soumrak snášel do Tvé komnaty,

a na zahradě fontán tiše šplíchal.

Je vytržena stránka z knihy žití...

„Buď s Bohem“, pláče píseň sonáty –

V mé duši, tklivá, nepřestane zníti.