Cor Cordium!

U pyramidy Cestiovy

v cypřiších ševel a ruch,

tam tiše mystickými slovy

hovoří k duchu dnes duch.

Ó, jinak bylo před stem roků!

Já u kolébky jeho stála

a slza se mi třásla v oku,

když své jsem dary vše mu dala.

Co z jeho svatých Idealů

je skutkem dnes?

Svět jako jindy strž je žalů,

kde vládne Děs.

Ó, jinak bylo před stem roků!

Já věděl jsem: Můj pěvec zrozen,

co země v dlaních má i v boku,

můj květ i tvor, můj brouk i hrozen,

má duše byla jeho celá,

můj hněv i ples,

mne jeho čistá duše pěla

od země do nebes!

Ó, jinak bylo před stem roků!

Co měla stvořit revoluce,

má jak vždy kámen v každém kroku,

jsou v poutech jazyky i ruce.

Ó, hanba! vyprávím to v žalu,

skryl hroby vřes,

a květu oněch Idealů

kdo věrný dnes?

A přec ni slovo neztraceno

z těch věšteb, které blesky ryl.

Být lepším, větším lidstva věno,

být člověkem i dnes náš cíl.

My trub a bubnů bez hlaholu,

však s okem přímým, upřímným

v proud dějin zříme kvas a dým.

Co poesie v lidstva bolu,

co těchy může, dá náš rým.

A je-li naším otcem kdosi,

jenž za lidstvo lká, úpí, prosí

před trůnem Fata slzu v oku,

on je to, zrozen před stem roků,

on bratr malých, bratr duchů,

do jehož vínku v sladkou tuchu

jste poesii všecku dali

se všemi lidstva Idealy.

U pyramidy Cestiovy

v cypřiších ševel a ruch.

Spi, srdce srdcí! u věk nový

Tvůj lidstvu svítí duch!

Tak tiše mystickými slovy

hovoří k duchu duch!