Cor cordium.

Nad knihou tvojí, srdce srdcí všech,

mi jest, jak v tvou bych hranici se díval

a tys mi přímo ze plamenů zpíval,

div tvář mi neošlehne ohně žeh.

Jak Byron nad tebou stál taje dech

a věrný Trelawney tvé duši kýval,

jak odlétala dýmem v mračen příval,

pták rajský zalétajíc v hvězdný břeh:

Nad hranicí tvé poesie stojím,

ó srdce srdcí, nejryzejší, svaté,

jak v Změny věčné bych se díval taje,

jíž jsme a dýšem, s žárem tvým se pojím,

má duše spolu zažíhá se, plaje,

číš okoušejíc slasti vrchovaté.