Cos táhle šumí...

Cos táhle šumí z chvůjí,

cos temně z pod hor zvučí:

to jarní větry dují,

to jarní vody hučí.

Cos v povětří se směje,

cos v důl jak zvonky splývá:

to jarní slunko hřeje,

to skřivánek tam zpívá.

Cos polétá a šuká,

jak vzduch je zlatem skvělý:

to ponejprv dnes v luka

si vyletují včely.

Cos bílo v třešni naší,

cos pod krovem je v práci:

to první květy raší,

to vlaštovka se vrací.

A dřív, než větry duly,

než v horách tály sněhy,

dřív, než oživly úly,

a vzduch pln plný něhy,

než květ zavoněl luhem,

než pod krov kdo se díval:

já na poli byl s pluhem –

jen skřivánek mi zpíval.