COS V DÁL MI MIZÍ.

Cos v dál mi mizí. Nevím sám,

zda hračka je to z mladých let

či láska, kterou z muk jen znám,

či štěstí malý, chudý květ –

či ono „příští“, jež vždy čekám,

mně v minulosť juž padlo někam?

Cos v dál mi mizí. Nevím sám,

zda naděje to v čistý plod,

či ideálů vzdušný chrám,

či síla k boji o život –

a nevím, jak to všecko říci,

zda stoicky či slzou v líci!

Cos v dál mi mizí. Každý den

má v očích stejně světlý klid –

ó živote, buď pozdraven,

můj rozum dny tvé šťastně chyt’!

A noci mé, to nikdo z lidí,

jak propláču je, neuvidí.