Což chcete s naší lůzou zmalátnělou

Což chcete s naší lůzou zmalátnělou

snad jakous myšlénku kdys provest smělou?

Což myslíte, že našich mužův síly

jsou tytéž posud, jaké jindy byly?

O slavná druhdy mužův mysl smělá,

jež pro myšlénku svět sám zbořit chtěla,

jež slabou ženu silou rozjařila,

že hrdinami muže obdařila

a dcery dala, jimžto doba skvělá

i krví pobarvila bílá těla –

ta mysl zašla – není sjednocení

a pro věc velkou více zanícení!

Teď na lebky se klade těžká kletba,

že nikdo více o své bratry nedbá,

že o věci dbá jenom každodenní,

že žaludku si výše hlavy cení,

a doba pro muže jen bouřky lihne,

jimž s deštníkem se bezpečně už vyhne!

Aj každý muž je jako žena slabý

a místo žen nám dány panské baby –

a s lůzou tou, stoletím zmalátnělou,

snad chcete myšlénku kdys provest smělou?