Což dal Bůh mně duši přecitlivou!

Což dal Bůh mně duši přecitlivou!

Každý cit se o ni odbíjí,

V nejhlubší se jádro zavíjí,

Bolest budí ve mně dolehlivou.

A ty boly pořád ve mně živou.

Aniž síla jejich pomíjí,

V utrobě mně v chudé za síji

Ostávají věčně obnovivou.

Při těch velkých tížích což mám dělať?

Jak se jejich hnětlivostí zhostiť?

Mám-li k Bohu o jich odjem želať?

Rádbych já to velké břímě nosil,

Rádbych pláčem stezku žití rosil,

Kdyby Pán chtěl lid můj bolů zprostiť.