Což hraček pravdivých jsi vytvořila

Což hraček pravdivých jsi vytvořila

a mezi nimi nejdivnější jednu;

je člověk to, a zírám-li ji, blednu;

jak divné spory jsi mu v srdce vlila!

Můž’ vzplát mu mysl sluncem při polednu

a mrazně ztuhnout, jak by ledem byla,

hned v letu vznášeti se jako víla,

hned v temnou hloubku moře padnout ke dnu.

Vše ku tvé hrozné zábavě se stává,

tvá vůle rozmarně nás jenom dráždí,

hned hýčká nás, hned klesati nám dává.

Jak loutkář loutky máš nás na svém paždí,

a hněv tvůj námi nedbale jen mává,

ty hraješ si a tvoje hra nás vraždí!