Což mi pravíš, že znáš dobře Boha,

Což mi pravíš, že znáš dobře Boha,

An znáš nějak matku přírodu;

Že jdeš po ní k světa původu,

Jak jde k výším po žebříku noha?

Dobře činíš! Tělesa ta mnohá

Činí duchům žebřův výhodu,

Po nich jako stupněch u schodů

Vede k Bohu dráha miloslohá.

Jsou to ovšem vzchody k chrámu Páně;

Kdo se po nich ku všetvorci béře,

Dojde až tam k zlatostkvoucí bráně.

Kdo však svaté odevře ti dvéře,

An jest tamto zamčen onen chrám?

To Pán činí jenom sám a sám.