Což může člověk, hrdá, proti tobě,

Což může člověk, hrdá, proti tobě,

šíp hněvu všech jen ve tvůj háv se vbodne

a chladně na střelce zří oko svodné,

jak lehká žena na nevlastní robě!

On marně hlavu zvedá, ruce obě,

na přesily tvé vzdory vojevodné;

jsouť činy jeho sotva vděku hodné

od bílé kolébky až k černé kobě.

Či může někdo vysvobodit světy

těch tvojich podloudných a lstivých darů

a strašidel jich hnusných bludné čety?

Kdož může obnovu všech žití tvarů,

kdo stáří můž’, kdo chorob dravé slety,

kdo smrt as vyrvat z dravčího ti spáru?