COŽ PLATNY...

Což platny všecky jara krásy,

když kolem čela stesk jen vlá mi,

když k srdci se jen smutek hlásí

a hory, doly mezi námi!

Jen obraz tvůj mám na dně v duši,

však stesk se chvěl v mé snění dumné,

ten stesk, jenž hořem srdce zkruší,

že ty, má drahá, nejsi u mne!

Ach, srdce s touhou vzpomíná si

a touha marná srdce raní –

svět bez tebe by pozbyl krásy,

sám ráj by rájem nebyl ani!